Ženy ve Váš konzultant: 5 mýtů, které realita trochu nabourává

Když jsem začala dávat dohromady tento článek, říkala jsem si, že napíšu něco o ženách ve Váš konzultant. Jsou silné, jsou inspirativní. Naše ženy :-)
Něco o jejich práci. O flexibilitě. O kariéře. O možnostech.
O nich.
Oslovila jsem několik žen napříč firmou, bez ohledu na pozici, věk, bez ohledu na dobu spolupráce a zeptala jsem se, jak to vidí a cítí, jak se jim tady ve VK vlastně “žije”.
A najednou jsem měla před sebou odpovědi. Některé krátké, jiné delší. Některé velmi konkrétní, jiné skoro až filozofické. A čím víc jsem je četla, tím víc mi docházelo, že vlastně nechci psát článek o tom, jaké jsou ženy ve Váš konzultant.
Protože žádný jeden typ ženy tady podle všeho neexistuje.

Když jsem začala dávat dohromady tento článek, říkala jsem si, že napíšu něco o ženách ve Váš konzultant. Jsou silné, jsou inspirativní. Naše ženy :-)

Něco o jejich práci. O flexibilitě. O kariéře. O možnostech.

O nich. 

Oslovila jsem několik žen napříč firmou, bez ohledu na pozici, věk, bez ohledu na dobu spolupráce a zeptala jsem se, jak to vidí a cítí, jak se jim tady ve VK vlastně “žije”. 

A najednou jsem měla před sebou odpovědi. Některé krátké, jiné delší. Některé velmi konkrétní, jiné skoro až filozofické. A čím víc jsem je četla, tím víc mi docházelo, že vlastně nechci psát článek o tom, jaké jsou ženy ve Váš konzultant.

Protože žádný jeden typ ženy tady podle všeho neexistuje.

Je tu máma dvou dětí. Tří.
Je tu žena, která přišla z banky.
Je tu i ta, která podniká už patnáct let.
Asistentka, která drží kancelář pohromadě.
Žena, která má vlastní kancelář.
Žena, která miluje svou práci, ale stejně tak miluje svůj volný čas.
Žena, která svými body válcuje spoustu konzultantů.
A žena, která si práci nastavila tak, aby jí zbyl prostor i na úplně jinou vášeň.

A možná právě proto mě jejich odpovědi tolik bavily.

Protože za těmi pracovními pozicemi nejsou „zaměstnankyně a poradkyně“ nebo “konzultantky".

Jsou tam konkrétní ženy. Se svými životy, rodinami, sny, ambicemi, starostmi i odlišnými prioritami.

A tak jsem si řekla, že místo dalšího článku o tom, proč jsou finance skvělé pro ženy, zkusím něco jiného.

Pět mýtů. A naše ženy, které je svými zkušenostmi nabourávají.

Mýtus č. 1: ČÍSLA

„Finance jsou pro lidi, kteří žijí čísly a výkonem.“

Tohle je možná jeden z prvních stereotypů, který člověka napadne.

Finance. Čísla. Produkce. Výsledky. Tabulky. BODY!

Naučené fráze a přemýšlení, jak klientovi prodat další produkt. A k tomu ještě tenhle. A tamten.

Jenže když si přečtu odpovědi našich kolegyň, mnohem častěji než slovo výkon vidím slova jako lidé, důvěra, pomoc, vztahy, svoboda a respekt.

Kateřina Mičánková to vystihla krásně a jednoduše:

A podobně mluví i Jana Nimsová, která připomíná, že práce ve financích je především o lidech a o důležitých životních rozhodnutích, která s nimi řešíme.

A pak je tu Hana Sitková, asistentka, která mě svým pohledem vlastně úplně odzbrojila. Popsala, že dříve pracovala na call centru, kde za den odbavila obrovské množství klientů a často šlo o krátké, jednorázové kontakty.

Dnes zná klienty jménem.

Ví, jak se jmenují jejich děti, jakým autem jezdí nebo kam rádi cestují. Zná jejich příběh.

Tohle že jsou finance?

Ano! A možná právě ty nejzajímavější. Protože za každým číslem je nakonec člověk. A možná jste to právě VY! 

Mýtus č. 2: KARIÉRA vs MÁMA

aneb „Když chce žena kariéru, musí něco obětovat.“

Tohle je podle mě hodně citlivé téma. Tenkej led.

Protože realita je taková, že život někdy prostě nejde naplánovat. Nejde.

Dítě onemocní.
Někdo potřebuje pomoct.
Přijde školka, škola, rodina, únava, dovolená, prázdniny… život.

A někdy člověk zkrátka potřebuje říct: Dnes ne. Dnes musím být jinde. 

A právě proto mě tolik zaujalo, kolikrát se v odpovědích žen objevilo slovo SVOBODA.

Eva Muchová napsala:

A pokračuje tím, že chce mít prostor pro rodinu, zdraví, své koníčky, čas sama pro sebe i pro práci, která jí dává smysl.

Kateřina Mičánková zase říká, že si nejvíc váží flexibility, protože může skloubit práci s rodinou, aniž by musela slevit ze svých profesních ambicí.

A Kateřina Čechovská to řekla úplně skvěle:

A to je věta, která podle mě stojí za chvíli zastavení. Možná i za zapamatování, co říkáte?

Protože možná není cílem mít dokonale vyvážený život. Možná je cílem mít možnost rozhodnout se, čemu zrovna dnes potřebujeme dát přednost. 

Mýtus č. 3: DŮKAZ MÍSTO SLIBŮ

aneb „Žena musí dokázat, že na to má.“

Jinak se s ní nebude jednat jako s rovnocenným partnerem, že jo. Tady mě bavila odpověď Zdeňky Kleslové.

Napsala, že si na práci ve VK váží úcty, naslouchání, svobody, respektu k jejím výkonům, prostoru pro vlastní zodpovědnost a hlavně důvěry.

A pak dodala tuto větu:

A víte co? V tom je pointa.

Neměli bychom vytvářet prostředí, kde žena dostane respekt proto, že je žena.

Měla by ho dostat proto, že je dobrá ve své práci.

Dorota Mikušková zase krásně popsala, že se ve spolupráci se svým šéfem necítí podřadně, ale jako parťák. PARŤÁK.

A to je možná mnohem důležitější než jakákoli výhoda pro ženy.

Být brána vážně.
Být slyšet.
Mít důvěru.
A vědět, že když něco zvládnete, někdo si toho všimne.

A tak je to konec konců i v běžném životě mimo práci, že ano?

Mýtus č. 4: ÚSPĚCH

aneb „Když chceš být opravdu úspěšná, musíš jet na maximum.“

Tady si to trošku rozebereme. Protože úspěch má pro každou z nich úplně jinou podobu.

Pro Šárku Němcovou je Váš konzultant profesním cílem.
Pro Veroniku Vojtovou je důležitá odbornost, neustálé vzdělávání a dynamika oboru.
Pro Martinu Personovou je důležité mít vlastní peníze a finanční pohodu, které si vytvořila svou vlastní pílí. Být v klidu.
A Veronika Hruškovská? Ta si na této práci nejvíce váží svobody a možnosti dosáhnout nadstandardního příjmu. Sama říká, že žádný jiný obor podle její zkušenosti nenabízí takovou možnost ovlivnit si vlastní příjem a že záleží především na pracovitosti člověka.

A to se mi líbí.

Protože úspěch nemusí znamenat, že všichni běží stejným směrem.

Někdo chce vybudovat tým.
Někdo chce vlastní kancelář.
Někdo chce být špička ve svém oboru.
A někdo chce dobře pracovat, vydělat si a přijít domů. Mít čas na rodinu a odpoledne zavřít notebook a jít dělat něco úplně jiného.

A všechno z toho může být úspěch. Ani jedna cesta nemusí být ta správná, ta opravdová, ta úspěšná, nebo ta nejúspěšnější. 

Mýtus č. 5: MUSÍŠ SE NA TO HODIT

aneb „Na tohle musí mít žena žaludek a ostré lokty.“

Tady bych celý článek možná uzavřela největším paradoxem. Protože když jsem si přečetla všechny odpovědí, zjistila jsem, že společného mají ty ženy vlastně překvapivě málo.

Žena musí…být ambiciózní.
Musí být soutěživá.
Musí milovat čísla.
Musí chtít vysoký výkon.
Musí být extrovertní.
Musí mít manažerské ambice.
Musí chtít pořád víc.

Nemusí.

Každá z nich si totiž práci nastavila trochu jinak.

Některé jsou maminky. Některé ne.
Některé mají malé děti. Některé už mají děti dospělé.
Některé milují čísla. Jiné milují práci s lidmi.
Některé chtějí růst a jiné si chtějí především chránit svůj čas. 
Některé mají svoji kancelář.
Jiné jsou nenahraditelné asistentky.

A přesto se jejich odpovědi v některých věcech neustále potkávaly.

Důvěra. Svoboda. Lidé. Flexibilita. Respekt.

Pocit, že jejich práce není jen o tom, co dnes udělaly.Ale že si v ní mohou postupně vytvořit život, který jim dává smysl.

ZÁVĚREM

A teď trochu za mě.

Dovolím si na chvíli vystoupit z role někoho, kdo odpovědi pouze posbíral a poskládal. Protože když pracujete ve firmě, kde se pohybujete mezi lidmi, některé věci už ani nevnímáte.

Vidíte je tak často, že vám přijdou normální.

Žena pracuje z domu.
Někdo si odskočí pro dítě.
Někdo jede na dovolenou mimo hlavní sezónu.
Někdo si práci poskládá kolem svého života.

Až když se na to podíváte očima někoho jiného, uvědomíte si, že to vlastně vůbec nemusí být samozřejmost.

Já sama nejsem finanční poradkyně. Finance jsem nikdy profesně nedělala a rozhodně bych si netroufla tvrdit, že vím, jaké to je každý den sedět naproti klientovi a řešit s ním hypotéku, pojištění nebo investice. Řešit s ním jeho cíle a nástrahy.

Na celou naši firmu se ale dívám i z jiné perspektivy. Jsem žena. Jsem máma. A vím, že realita zkrátka není černobílá. 

Ne každá žena chce kariéru. Ne každá žena chce podnikat. Ne každá žena chce pracovat ve financích. A je to naprosto v pořádku.

Nicméně si myslím, že stejně tak není fér ženám říkat, že pokud chtějí rodinu, musí se vzdát ambicí. Že buď je dobrá v tom a nebo v tomto. Že pokud chce kariéru, musí obětovat rodinu.

Život podle mě není soutěž v tom, kdo toho stihne nejvíc. Kdo bude dobrý v tomto a ještě i v tamtom. Kdo má uklizeno, vypráno a ještě má bodů na rozdávání :-)))

Je to spíš o tom, jestli máme možnost rozhodovat o tom, co je důležité právě pro nás. A právě v tuto chvíli.

A slovo možnost se mi po přečtení všech těch odpovědí vrací pořád dokola.

 Je zajímavé, jak rozdílně může vypadat spokojenost v práci.

Nemusíte být určitý typ ženy, abyste mohly být úspěšné.

Nemusíte chtít totéž co kolegyně vedle vás.

Nemusíte mít stejné tempo.. a ani ambice.

A už vůbec nemusíte mít pocit, že musíte svůj život vměstnat do nějaké představy o tom, jak by „správná kariéra“ měla vypadat.

Možná stačí najít prostředí, ve kterém můžete být sama sebou. A pak si svou práci poskládat tak, aby zapadala do vašeho života.

Uzavřu to slovy Verči Prchalové, která je ve VK na asistentské pozici několik let: 

“S dobrým vedením to dáš.”

Dáš!

Po svém. Svým tempem. A právě v tom je svoboda.

Tady bych celý článek možná uzavřela největším paradoxem. Protože když jsem si přečetla všechny odpovědí, zjistila jsem, že společného mají ty ženy vla